Linnetdesign
Domovská stránka
> K
> Kdo Je Literarni Postava?
Kdo je literarni postava?
Literární postava v textu vytváří povahové rysy, kterým je charakteristická, ty jsou roztroušeny po celém narativu. Tyto povahové rysy čtenáři o postavě sdělují zásadní informace. Mohou se v textu objevit jen jednou (popis zevnějšku postavy), nebo se opakují (jméno postavy).
Když to vezmeme v úvahu, jak charakterizovat postavu?
Charakteristika literární postavy
- Zachycujeme chování postavy, tzn. jak mluví, jak jedná, vztah k lidem a k práci, vztah k sobě, zájmy, schopnosti = to vše je charakteristika vnitřní.
- Součástí charakteristiky bývá také i stručný popis osoby = charakteristika vnější = ta vystihuje vzhled, zevnějšek.
Charakteristika se zpravidla dělí na charakteristiku vnější (tedy popis toho, co vidíme, jak postava vypadá) a charakteristiku vnitřní (popis toho, co na první pohled vidět tak úplně nemůžeme, tedy popis vlastností). Aby si čtenář mohl postavu co nejlépe představit, je vhodné začít vnější charakteristikou.
Co to je charakteristika?
Charakteristika je popisný slohový útvar, který zachycuje povahové vlastnosti člověka či (fiktivní) postavy. Všímá si jeho vztahu k lidem, zájmů a schopností, vztahu k povinnostem nebo například práci.
A co jsou to typy promluv? Typy promluv
monolog (samomluva) - promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to "vnitřní monolog") dialog (rozhovor) - postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují
monolog (samomluva) - promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to "vnitřní monolog") dialog (rozhovor) - postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují
Jak se píše popis osoby?
Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.)
A další otázka, jak udělat charakteristiku postavy? U charakteristiky volíme zvláštní hodnotící výrazy, používáme častá přirovnání a rčení k vystižení povahových rysů. Dělíme ji na přímou a nepřímou. Nepřímá charakteristika vyvozuje závěry o člověku na základě jeho jednání v konkrétních situacích; čtenář si sám učiní vlastní představu.
Někdo se také může ptát, jak se dělá charakteristika?
Začínáme statickým popisem, kdy popíšeme části a vlastnosti, případně i vztahy. Pokračujeme popisem dynamickým, ve kterém zachytíme, detaily a vazby, dále také příčiny, důsledky a zdůvodnění. Při psaní popisu a charakteristiky hojně využíváme přirovnání k vystižení vnějších znaků a rčení k vystižení povahových rysů.
Lidé se také ptají, jak napsat postavy? Klíčem k úspěchu je zaměřit se na postavy, které působí dojmem živé bytosti a které se ideálně v průběhu příběhu ještě nějak vyvinou (tady je o dynamických postavách krátký článek). Aby se vám to povedlo, měly by mít vaše postavy nějaké chyby, přání, strachy a touhy.
Pokud jde o toto, jak se dělá charakteristika osnova?
Osnova charakteristiky
- úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
- stať: a) vnější projevy povahy. b) vztah k lidem, jednání c) vztah k přírodě, k prostředí d) vztah k práci.
- závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)
